Když manažer českého zastoupení Renaultu Milan Borský navštívil polského dealera, náhodou se zmínil o laxnosti českých dodavatelů nástaveb na podvozky užitkových aut. Polák, který měl shodou okolností právě na tyto přestavby firmičku, ihned vycítil příležitost.

A tak zatímco dosavadní čeští dodavatelé měli pocit, že mají zakázky jisté, jejich polský rival svou dravostí a flexibilitou ovládl trh na severní Moravě a proniká dále do Čech.

"Udělalo to na mě tenkrát ohromný dojem," říká Borský. "My jsme našim dealerům nakonec ani nemuseli nařizovat, aby s nimi navázali spolupráci; oni je svou nabídkou, profesionalitou a tím, že drží termíny, přiměli k tomu, že s nimi spolupracují úplně přirozeně. Ti Poláci jsou tak flexibilní, že českým firmám nedají šanci," popisuje.

V posledních pěti letech, kdy se tuzemské ekonomice příliš nedařilo, se aspoň domácí odborná veřejnost začala zabývat otázkou, proč se na nás silně dotahuje Slovensko, kdysi výrazně chudší část bývalého společného státu.

Větší pozornost však doposud nebudí fakt, že nám na záda dýchají i poněkud přezíraní Poláci. V hrubém domácím produktu na hlavu podle parity kupní síly sice ještě za Českem zaostávají o 16 procentních bodů, český náskok ale od začátku transformace stáhli už zhruba o polovinu.

Za posledních 10 let se Česko na průměr Evropské unie podle HDP na obyvatele dotáhlo jen o 5 procentních bodů, a sice na 84 procent. Ve srovnání s předkrizovým rokem 2007 dokonce neudělalo vůbec žádný pokrok. Oproti tomu čtyřikrát větší Polsko stáhlo za poslední desetiletí 20 procentních bodů a dostalo se na 68 procent průměru unie.

Podle ukazatele "skutečné individuální spotřeby", která lépe odráží koupěschopnost obyvatel, nás však už Polsko loni dohonilo - obě země se podle údajů Eurostatu pohybovaly na třech čtvrtinách průměru EU. Růst polské ekonomiky se tak více než u nás promítá do zvyšování životní úrovně. Sami Poláci mluví o posledních letech jako o zlatém věku své historie.

Tento vývoj kontrastuje s často rezervovaným postojem české populace vůči severnímu sousedovi. Češi jako by měli stále v paměti, jak Poláci na konci minulého režimu padli hospodářsky téměř na kolena, jak v polských obchodech nebylo dost zboží a Češi nelibě sledovali nájezdy Poláků s obavami, že vše vykoupí.

"Češi na ně doteď koukali jako na zaostalé Poláky, kšeftmany, kteří mají jen zemědělství," potvrzuje tento stereotypní pohled Milan Borský, ale dodává, že to už dávno neplatí. "Přestože jsme vůči nim vždycky měli v technických věcech předsudky, oni už umí dělat i kvalitní věci," říká.

Mistři evropských fondů

Za polským růstem přitom nestojí jen doposud vše vysvětlující výrazně nižší ekonomická základna, ze které Poláci na sklonku 80. let vycházeli, či jejich veliký vnitřní trh, jenž je činí odolnějšími vůči negativnímu vývoji v zahraničí. Velkou roli v modernizaci polské infrastruktury, průmyslu i zemědělství totiž sehrály evropské fondy.

Zatímco Česko je jednou z nejpomaleji čerpajících zemí, Poláci jsou mezi premianty. Ke konci roku 2013 měli Češi utraceno 80 procent prostředků určených pro období 2007 až 2013. Polsko však za stejnou dobu fondy využilo více než z 93 procent. To má za následek, že se v Česku v současnosti financují i ne vždy smysluplné projekty. Naopak plynulejší využívání evropských dotací v Polsku vede k vyšší efektivitě.

"Polsko je ve využívání evropských fondů vzorný žák. Nesnaží se peníze za každou cenu utratit. Nešijí projekty na poslední chvíli horkou jehlou jako u nás, ale celkem smysluplně investují," říká Jan Jedlička z EU Officu České spořitelny.

Ještě před 10 lety měla země například pouze necelých 800 kilometrů dálnic. Dnes jich je i díky evropským penězům 3100 kilometrů a do roku 2023 plánuje Polsko podle tamní premiérky Ewy Kopaczové utratit 107 miliard zlotých (690 miliard korun) na další rozšíření dálniční sítě až o 3900 kilometrů.

O něčem takovém si Češi mohou nechat jenom zdát - domácí síť autostrád se rozrůstá tempem pouze několika desítek kilometrů ročně. "Česká představa přitom dlouho byla a stále ještě je, že je Polsko zemí bez dálnic," říká Kryštof Kruliš z Asociace pro mezinárodní otázky.

Velkou roli v polském růstu hraje i "národní povaha" a odlišný podnikatelský "spirit". "O Češích se sice říká, že mají zlaté české ručičky, což se o Polácích neříká, ale ti zase mají většího podnikatelského ducha. Nebojí se podnikat, mají více živnostníků. Polák si musí sám vymyslet, čím se bude živit," říká obchodní zástupce polské firmy Supersnow Alois Martynek, který sám pochází z česko-polského pomezí.

Jeho slova potvrzují i data Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, podle níž v Polsku činí podíl živnostníků na pracovní síle 22 procent, oproti 18 procentům v Česku. Průzkum Eurobarometru také ukázal, že pracovat sám na sebe preferuje polovina Poláků oproti necelé třetině Čechů.

Světlé stránky může mít i na první pohled nevýhodný odliv pracovní síly. Řada Poláků se totiž na rozdíl od Čechů nebojí jít za prací do zahraničí - v cizině jich žijí více než dva miliony oproti pouhým desítkám tisíc Čechů. Během prvních čtyř let od vstupu Polska do EU odešlo ze země zhruba šest procent populace.

To pomohlo snížit domácí míru nezaměstnanosti z 20 procent v roce 2002 pod 10 procent v roce 2007. Velké množství krajanů v cizině se navíc Polsku může postupně vyplatit tím, jak se postupně vracejí i s cennými zahraničními zkušenostmi a znalostmi. Velká část polských "gastarbeiterů" se totiž snaží udržet si polský styl života a využívat spíše možnosti vyššího výdělku, než že by chtěla v cizině zapustit trvale kořeny.

Potraviny pro Evropu

V uplynulých letech se druzí největší sousedé Čechů naučili vyrábět (a samozřejmě i úspěšně prodávat) artikly, ve kterých dosud neměli velkou tradici. Více než polovina televizí v evropských domácnostech pochází z Polska, kde se vyrobí i každá pátá lednička, pračka nebo myčka.

Podle Centra pro analýzu (CAB) se Polsko dokonce stalo největším vývozcem oken a dveří v Evropě. I když země stále vykazuje celkově mírný deficit zahraničního obchodu, od roku 2006 rostou polské exporty průměrným tempem o osm procent ročně.

Polský export dnes odpovídá přibližně 46 procentům HDP, což je sice zhruba jen polovina úrovně menších a logicky otevřenějších ekonomik visegrádské čtyřky, ale už více než u podobně velkého Španělska a téměř stejně jako v případě Německa. Vzhledem ke své velikosti se tak Polsko v uplynulých letech stalo relativně silně exportně orientovaným státem.

Poláci také vždy měli o něco vyšší inflaci než Češi. Jejich dohánění západní ekonomické úrovně se tak podle hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské v minulých letech odehrávalo spíše prostřednictvím vyššího růstu cen a mezd než přes sílící kurz. To jim pomohlo podporovat export.

Zatímco Češi jsou třetím největším dovozcem polského zboží, pro Poláky je Česko až sedmým největším importérem do jejich země. Poláci jsou v pronikání na náš trh dravější - mezi lety 2005 a 2014 se české vývozy do Polska zdvojnásobily, ale Poláci dokázali za stejné období své vývozy opačným směrem ztrojnásobit.

Od roku 2012 tak náš obchod s Poláky vykazuje záporné saldo, které se každým rokem prohlubuje - loni už na 31 miliard korun. Vysokou dynamiku v dovozu z Polska zaujímají především potraviny, jichž se do Česka dováží čtyřikrát víc než před 14 lety a podíl Poláků na dovozech potravin do Česka vystoupal už zhruba na 16 procent. 

"Navzdory ruskému embargu se stále zvětšuje šance, že Polsko letos prodá v zahraničí potraviny v rekordní hodnotě 25 miliard eur," řekl v červenci ministr zemědělství a rozvoje venkova Marek Sawicki. Přestože se na začátku 90. let předpokládalo, že rozdrobené polské zemědělství nemůže konkurovat českému - jemuž v důsledku kolektivizace stále dominují velké podniky -, opak je pravdou.

Polsko i během ekonomické transformace podporovalo rodinné statky, které mají vazbu k půdě, a to i prostřednictvím daňových výhod. Osmdesát procent zemědělců má malé hospodářství s výměrou do osmi hektarů. Přesto díky masivní modernizaci, levnější pracovní síle a silnějšímu napojení zemědělství na potravinářský průmysl dokážou Poláci čím dál více zaplavovat evropský i český trh svými potravinami.

Tamní potravinářský průmysl se na celkových průmyslových tržbách podílí už skoro pětinou. Polsko je na rozdíl od Česka potravinově plně soběstačné a k tomu je i osmým největším vývozcem potravin v Evropě.

"Jejich úspěch vychází z toho, že polské zemědělství je pořád založené na rodinných farmách - to je důvod, proč to vyhrávají," je přesvědčený Jaroslav Šebek, tajemník Asociace soukromých zemědělců. Sám si pamatuje, jak se na počátku 90. let mluvilo o polském zemědělství s výsměchem. "A najednou tady chtějí po ministrovi, aby zasáhl proti nekalé polské konkurenci. Jaké nekalé konkurenci? Prostě jsou lepší, dokážou to udělat za nižší cenu," říká.

V Česku se po roce 1989 prosadilo pokračování velkovýrobní podoby zemědělství založené na transformovaných družstvech, která často hospodaří na pronajaté půdě. Průměrný český zemědělský podnik podle Českého statistického úřadu v roce 2010 obdělával 152 hektarů, nejvíce mezi zeměmi EU, kde průměr činil 14 hektarů.

Kvůli zpřetrhaným vazbám a překážkám v restitucích prakticky nedošlo k obnovení domácího selského stavu. "Po revoluci se tvrdilo, že český venkov s velkými lány je naše velká výhoda. Ale dnes se ukazuje, že to je naopak velká nevýhoda, a to jak z hlediska sociálního a environmentálního, tak koneckonců už i toho ekonomického," dodává Šebek.